Několikrát jsem se setkala s názorem, že etiketa podle pana Ladislava Špačka je zastaralá a doba dávno pokročila. Skutečně? Dneska bych se ráda podívala na smysl a význam etikety. Opravdu je současný bonton zastaralý? V čem se doba posunula a co je hodno zachovat?
Vykání je zastaralé
Vím, že tykání a vykání už jsme se věnovali v článku „Se slušností nejdál dojdeš“. Dnes se k tomu vrátíme znovu. Jenom jinak. Přijde vám vykání zastaralé? Je to přežitek? Američané přece mají pouze výraz „you“. Takže jaképak vykání, že? Do našich slovníků přicházejí anglické výrazy, přejaté výrazy s českými znaky… Znamená to tedy, že i vykání je na ústupu?
Vše je o zvyku?!
Naše tradice a několik generací před námi je zvyklých na vykání. Je to projev úcty už řadu let, ba i století. Vždyť dříve si vykali i manželé, děti vykaly svým rodičům a prarodičům… Ale nejde už o přežitek? Nebo je naopak vykání stále „v kurzu“? No představte si, pánové, že uvidíte cizí stařenku a řeknete jí: „Hele, já ti s tím nákupem pomůžu, jo?“ No, nevím jak vy, mně jde mráz po zádech.
Tykat slušně ano, ale…
Jistě, že není problém říci: „Mohl bych ti pomoci, Mařenko?“ Ale takto si představuji spíše rozhovor dvou postarších vrstevníků, kteří se setkali u obchodu. Nikoli cizího mladíka, který by mohl být stařenčiným vnukem, a stařenku. Jak se na to díváte vy, pánové?
Všichni jsme si rovni
Další zajímavý argument, který jsem slyšela je, že jsme si všichni rovni. Tak proč by se pánové měli ostýchat nabídnout tykání jako první, že? Mezi dalšími hláškami jsem se dozvěděla, že pánové, jakožto rovnoprávní občané, nemusí:
- ženám nosit těžké tašky
- držet ženám dveře
- vyčkávat na nabídku tykání
- čekat na podání ruky od ženy
- uvolnit ženám místo v MHD
- cizím ženám vykat
Mně osobně takový přístup děsí. Co vy na to, pánové – gentlemani?
Rovnost neohrožuje etiketu
Osobně si myslím, že rovnost je v pořádku v případě základních občanských práv. Jde tedy o možnost žen volit, řídit auto, pracovat a dostávat za to adekvátní plat, rozhodnout se, koho si vzít za muže, zda si ponechat své dítě a další. Možná vás to překvapí, ale v mnoha státech ženy tyto základní práva nemají. Proč ale rovnost házet do jednoho pytle s etiketou? Tatáž práva neznamenají náhlou proměnu žen v muže.
Jak je to s placením?
Myslím, že výše uvedené body zatím zastaralé nejsou. Ač to některým může přijít, vykání a úcta k ostatním lidem – a nemusejí to být nutně ženy – je vždy na místě. Co je však oříškem dnešní doby? Placení! Platí žena nebo muž? Vydělávají si přece oba stejně! No, co teď s tím?
Plateb chtivé ženy
Je mi jasné, že plno z vás už se setkalo s dámami urputnými a neústupnými v oblasti placení. Někdo to přijme lehce, jinému je to nepříjemné. Je to i váš případ? Místo dohadů vám doporučím kompromis. Etiketa totiž hovoří jasně. První rande si hradí každý sám. Ty další jsou na muži. Prokazuje tím ženě úctu a vděk za čas, který mu věnovala.
A co s tou plateb chtivou dámou?
Navrhněte jí, aby své peníze investovala do překvapení pro vás. Žena bude mít možnost použít své peníze za maličkosti pro vás, jak si přeje, a vy si zároveň během placení zachováte gentlemanské dekorum. Když se navíc tu a tam zmíníte o drobnosti, která by vás potěšila, vaše drahá polovička vám jistě mileráda vyhoví.
S jakými „zastaralými“ pravidly etikety jste se setkali vy, pánové? Jsou nějaká, která považujete za opravdový přežitek? Nebo naopak zastáváte názor, že současná pravidla etikety jsou naprosto v pořádku?
