Znalost etikety a taktní vystupování by mělo patřit mezi samozřejmosti každého z nás. Nejen, že tím ostatním prokazujeme jistou úctu, ale také ukazujeme svou vlastní úroveň jednání. Někdy však nastanou situace, kdy si se slušností nevystačíme. Na řadu přichází empatické chování alias nepsaná pravidla etikety.
Empatie a etiketa nejdou vždy ruku v ruce
Jste z tohoto vyjádření zmatení? Hned si myšlenku vysvětlíme na konkrétním příkladu. Představme si, že vycházíme ze dveří a proti nám se sune křehká stařenka, která si jen stěží poradí s vlastními berlemi, natož s těžkými lítacími dveřmi. Etiketa říká, že jako vycházející osoba máme přednost nehledě na věk nebo pohlaví. Empatické vystupování naopak hlásá, že bychom měli dveře podržet a nechat stařenku projít. Až poté si půjdeme vlastní cestou.
Správné načasování leží jenom v našich rukách
V některých chvílích nebude zcela jasné, jak bychom měli zareagovat. K jaké variantě se přiklonit. Být etičtí nebo empatičtí? Připravme se na to, že empatické jednání se v některých kruzích považuje za nevhodné. Vždy záleží na okolnostech situace, našem vlastním úsudku a svědomí. Kupříkladu: Kráčíme s kolegy, managery, po chodbě a uprostřed koberce se krčí přerostlý pavouk. Etické je nechat ho být. Empatické je zvednout ho, a přenést někam, kde mu nikdo neublíží. Takové vystupování však naše kolegy třeba i odpudí nebo znechutí. A co teprve, jsme-li ve společnosti zahraničního obchodního partnera! Podívejte se, jak se chovat na pracovišti.
Nebojte se chyb
Známe-li pravidla slušného vychování, ale dáme přednost empatickému projevu, nedělá to z nás špatného člověka. Ať se pohybujeme v kterémkoli prostředí, stále jsme všichni lidé se srdcem a emocemi. I neočekávaná reakce, která má opodstatnění, je etická. Nezapomeňme, že etiketa sice nasazuje úroveň společnosti, ale stejně jako každá pravidla, nedokáže vhodně pojmout všechny aspekty lidství.
Dejte přednost empatii
Typickou ukázkou je okamžik, kdy jdeme po ulici, a nějaký člověk se šouravým krokem sune podél budovy a přidržuje se omítky. Máme několik možností. Necháme osobu osobou, protože není slušné na cizí lidi sahat. Nebudeme si nic nalhávat, někoho by se naše otevřené jednání mohlo dotknout. To je etické. Nebo se sebereme a bez okolků se dotážeme, zda se dotyčnému neudělalo například nevolno, nebo mu nemůžeme pomoci. Což může zahrnout přátelský dotek na rameni.
“Etiketa z nás dělá slušného člověka. Empatie srdečného a vnímavého.”
Jak získat empatické vnímání?
S empatií se buď narodíme, nebo se ji naučíme ovládat během života. Spočívá v pozorování a čtení lidí. Vyjadřuje, jak jsme vnímaví vůči chování, neverbální komunikaci, tónu hlasu nebo i mimice svého okolí. Čím více zkušeností získáváme, tím jsou naše odhady přesnější. Schopnost empatie vyžaduje přenést pozornost ze sebe samého na jiné osoby. Znamená to na okamžik zapomenout na vlastní problémy a podívat se kolem sebe. Vědomě vnímat a naslouchat druhým a zajímat se o ně. Časem, s usilovným tréninkem, se naše vnímání mnohonásobně zlepší. Bez problému pak posoudíme rozpoložení kterékoli osoby v našem okolí.
K čemu můžeme empatii využít?
Empatie není jen nepostradatelným doplňkem etikety a slušnosti. Empatie nám pomáhá jak v soukromém, tak i pracovním životě. Ženeme se na schůzku s kolegy na poslední chvíli? Hned při vstupu budeme schopni poznat, v jakém rozpoložení se ostatní nacházejí. Tak si snadno zvolíme správný přístup, který nás pravděpodobně zavede ke zdárnému výsledku.
A co vy, pánové? Využíváte empatii ve svém životě nebo spoléháte na stará dobrá etická pravidla?
ČTĚTĚ TAKÉ: Proč nestačí mít dobré mravy?
