Koronavirus už dnes můžeme považovat za mediálně vyčerpané téma. Leckdy zapomínáme, že všichni jsme jenom lidé a i v době pokrizové bychom se k sobě měli chovat slušně. Jaká pravidla etikety jsou dnes důležitější než kdykoli jindy?
Respektujme vládní nařízení
Nemusíme se vším souhlasit. Některé vyhlášky můžeme považovat za vyloženě hloupé až stupidní, ale respektujme je. Berme v úvahu, že bez řádu bychom se jako civilizace nikdy nikam nedostali. Vše je dočasné. Nehaňte snahu ostatních a odlehčeme život jak sobě, tak ostatním.
Neurážejme ostatní, když s nimi nesouhlasíme
Každý současnou situaci zvládáme jinak. Někdo se otrkal rychle, jiného se potíže vůbec nedotkly a další se stále třese obavami, co bude dál. Zapomeňme na přesvědčení, že každý smýšlí stejně jako my nebo média. Za odlišný názor nikoho neurážejme ani se nesnižujme k hodnocení chování jiných lidí. Nevíme, co se za rouškou druhého skrývá.
Respektujme potřeby ostatních lidí
Vaše babička stále odmítá vylézt ven z domu? Řidiči autobusu váš stále odmítají pouštět na sedadla za jejich zády? Mají prodavačky gumové rukavice? Odkrývá si stařenka lapající po dechu nos v MHD? Každý máme nějaké potřeby, záchytné body, které jsou nám jakousi vnitřní jistotou. Pro někoho jde o hloupost, někomu to doslova zachrání duševní zdraví. Respektujme to.
Nestaňme se lehkovážnými
Nepředpokládejme, že uvolnění některých opatření znamená zažehnání možných potíží. Nějaké informace o vývoji situace máme všichni. Neznamená to ale neúctu a nezájem vůči možným rizikům. Je to stejné, jako když jdete z toalety. Také si umyjete ruce. Stejně tak berte jako samozřejmé, že rouška je na některých místech stále povinná.
Naslouchejme a ptejme se
Nikdy nevíme, co si ostatní myslí. Nepředpokládejme, že všichni k situaci přistupujeme stejně. Příklad ze života? Sedím v kupé se dvěma dalšími lidmi. Mladík naproti mně se náhle napřímí a povídá: „Promiňte, ale nevadilo by vám, kdybych si snědl housku? Já dnes ještě nesnídal.“ A zbytek kupé jen souhlasně přikývl: „Samozřejmě, nechte si chutnat.“ Pro jiného by bylo nemyslitelné, aby si cizí člověk sundal roušku v kupé a snědl si snídani. Proto se vždycky ptejte a komunikujte.
Neprovokujme svými poznámkami personál, on za to nemůže
Často se setkávám s provokativními až vulgárními poznámkami vůči prodavačům nebo servírkám v restauracích. Sprosté komentáře na téma roušek, stupidity personálu nebo vyhlášek jsou denním chlebem. A jsou zbytečné. Nejen, že tím nikomu nepomůžeme, ale ani nezlepšíme už tak vypjatou atmosféru.
Buďme pozitivní
Z vlastní zkušenosti vím, že pozitivní přístup je pro leckoho provokativní a zcela nepřípustný. Já se ptám: Proč? Co chcete jiného udělat? Sednout si do kouta ve svém domově a začít brečet, že život není fér? Všichni víme, že život není fér. A pokud chceme aspoň trochu žít a nejen přežívat, je na čase, abychom si začali cenit maličkostí a radovat se z nich.
Nenechme se omezovat bezohlednými lidmi
Ačkoli vás tu nabádám ke zdvořilosti, empatii a citlivosti, spousta lidí to tak nevnímá. Nenechme se jimi omezovat a trápit. Jak to myslím? Ozvěte se, když je třeba. Dovolím si několik příkladů ze života.
- Člověk bez roušky uprostřed Tesca kašle přímo vedle mě. – nepříjemné
- Prodavačka v samoobsluze holou rukou vytáhne moje jablka ze sáčku a celá je opatlá, aby se ujistila, že jde o správný druh. – nepřípustné
- Uklízečka, která má na starosti dezinfekci vozíků, jedinou papírovou utěrkou zlehka přelétne všech dvacet vozíků. – nezodpovědné
- V době největšího strachu a obav vás v OBI nutí vyplňovat dotazník pro podnikatele opatlanou propiskou, kterou před vámi drželo víc jak dvacet lidí, které jsem viděla před sebou. Ve skutečnosti jich zjevně bylo mnohonásobně víc. – nelogické a zbytečné
A jak to máte vy, pánové? Setkali jste se s něčím nepřípustným nebo vyloženě nepříjemným? Jak reagujete vy?
