Někdy se to zkrátka stane. Přeplánovaný týden, do kterého skočí ještě nečekaná událost. Mnoho věcí tak musíme hodit za hlavu. Nestíháme schůzky, oslavy, možná ani pohovory a mnoho dalšího. V tento moment se lidé dělí na dva tábory. První skutečnost uzná, druhý se však nadále snaží vše i bez úspěchu plnit. Do kterého patříte a jak moc dokáže jednoduchá omluva pomoci?
Až mě udivuje, kolik lidí dnes počítá s tím, že se druhá osoba nedostaví. To ale rozhodně není všechno. Přirozeně totiž dost často neočekávají ani omluvný telefonát předem. Jak to vím? Doteď si pamatuji překvapený hlas bankéřky, když jsem omlouval svou nepřítomnost několik hodin předem. Společnost už si asi tak nějak zvykla na model „nedojde-zavolám-odejdu“ a snaží se s ním fungovat. Pak se ale nemůžeme divit, že nastávají běžně katastrofické scénáře. Druhá osoba na schůzku nepřijde, neodpovídá na zprávy a telefon také nebere – omluva žádná. To pak leze opravdu na nervy, no ne?
Není to jen o práci…
Ačkoli se to tak může zdát, podobné móresy rozhodně nejsou vytrženy jen z pracovního prostředí. Stejná myšlenka totiž plyne také ze soukromého života. Například takové nedostavení se na párty nebo nedej bože na oslavu bez předchozí omluvy, to je síla.
Buďte realisti.
Proč? Nejčastějším scénářem bývá snaha o dohnání všech naplánovaných činností, které byly vyrušeny. Zrychlujeme, stresujeme se a hlavně jedeme spíš na kvantitu nežli kvalitu. Má to vůbec smysl? Za sebe mohu říct, že ne. Hlavní problém je v tom, že v momentě, co se rozhodneme vše sveřepě dohnat, zkracujeme si čas na jednotlivé činnosti. Ve shonu pak klidně zapomeneme poslat omluvu na akci, kterou i přes snahu nestíháme. Není ale výjimkou, že na akci zapomeneme úplně. Pak je vymalováno…
Pokuste se být realistou. Když nepůjde vše podle plánu, utvořte plán nový. V klidu zjistěte, co stíháte, co nestíháte a rozešlete “omluvenky”.
Jak se omluvit?
Abych byl upřímný, o tomto jsem nikdy nijak nepřemýšlel. Vždy zkrátka jen řeknu pravdu a omluvím se, případně nadhodím i nějaký náhradní termín. Ono to asi reálně stačí. Jednáte-li s přáteli nebo s pracovními kontakty, už jen to, že se ozvete předem je znak slušného vychování. Omluva pak sama o sobě nemusí být příliš obsáhlá.
Pokud ovšem prošvihnete opravdu velkou akci, velké setkání nebo jinou velice důležitou záležitost, pak se nějaké náležitosti najdou. Připojte do omluvy nejen důvod nepřítomnosti, ale také nějakou hezkou formulku, která ukáže váš pozitivní vztah s osobou, které píšete. Dodržujte následující osnovu:
- Začněte vždy s přímou omluvou.
- Zdůrazněte, že si uvědomujete, co vaše nepřítomnost může způsobit. Klidně napište i její důvod, nesvádějte ale nikdy na ostatní.
- Přesvědčte čtenáře, že se nic podobného nebude opakovat. Zakončete pozitivně.
Proč tohle všechno?!
Jednoduše a krátce jde jen o zlepšení vztahu s lidmi. Tím, že se v případě časového vytížení omluvíte, totiž podáváte lidem okolo sebe jasné znamení. Uvidí ve vás upřímnou osobnost, která si je vědoma svých schopností a možností. Postavíte se na jejich žebříčku na vyšší stupínek. Zkrátka je to maličkost, která dokáže zlepšit den na obou stranách.
Omlouváte se před, po nebo na omluvu zapomínáte?
