Jistě každý den potkáváte lidi s názorem naprosto odlišným od toho vašeho. Pravděpodobně se s nimi dáváte i do řeči a neskutečně vás drásá fakt, že to zkrátka vidíte jinak. Jak se v takovéto situaci zachovat? Vrcholem vší neslušnosti je označit názor druhého člověka ihned za mylný. A to i v případě, že fakta jasně hovoří proti němu.
Začátek bych rád postavil na tvrzení Theodora Roosevelta. Přiznal se totiž, že kdyby měl pravdu alespoň v pětasedmdesáti procentech případů, pak by byl velice překvapen. Jak ale tento výrok uznávaného prezidenta Spojených států převést do praxe? Představte si to tahle. Co kdybyste měli pravdu alespoň v pětapadesáti procentech. Sázkové kanceláře by vás nenáviděly, ba co víc, na burze byste lusknutím prstu vydělávali miliony. Jenže takto to nefunguje, že ano. Jaký je pak tedy důvod označovat cizí názory za mylné, pokud si nejste ani na pětapadesát procent jisti vlastní pravdou?
Změnit myšlení člověka je velice obtížné i při dokonale příznivých podmínkách. Proto v tomto ohledu musíte být velice nenápadní a chytří. Nechcete a nepotřebujete, aby váš posluchač převzal váš názor. Chcete přeci jen, aby ten svůj poupravil podle vzoru, který mu předáváte. To ale udělá jen tehdy, usmyslí-li si to sám. Výborně tuto teorii potvrzuje svým tvrzením například Alexander Pope:
„Lidi musíte učit tak, aby o tom nevěděli. A neznámé věci jim je třeba předkládat jako věci zapomenuté.“
O tom samém mluvil otevřeně také Galileo Galilei:
„Nemůžete nikoho naučit. Můžete mu nanejvýš pomoci, aby to sám v sobě nalezl.“
A třetici uzavírám mottem, které bezpochyby zná každý z nás ze školních lavic. Svým žákům totiž Sokrates neustále opakoval větu, kterou bychom se měli všichni řídit. Není to nic jednoduššího a kratšího než „Vím, že nic nevím“.
Užívejte gesta, ale slovy se nedotýkejte
Když slyšíte v názoru druhého člověka tvrzení, které je dle vás nepravdivé, pak ho máte možnost několika způsoby upozornit. Můžete použít například různá gesta, pohledy nebo změnit intonaci. Co ale rozhodně nesmíte, je o mýlce začít nahlas mluvit. Opravdu si myslíte, že tím, že lidem řeknete, že se mýlí, je přesvědčíte? Pokud ano, pak vás musím i já důrazně opravit a na plnou míru říct, že to tak není.
Důvod je jednoznačný. Takto se totiž jen výrazně dotknete jejich inteligence, hrdosti a sebeúcty. Prakticky se tato situace dá označit za hozenou rukavici. Váš útok totiž druhá osoba bude jistě ihned opětovat. Pak už nezáleží na tom, máte-li po kapsách inteligenci celého světa. Ranili jste city a čeká vás boj, který váš posluchač nebude chtít jen tak prohrát.
Jak se dokonale zbavit námitek
Chystáte-li se někomu sdělit, že jeho tvrzení je nepravdivé, pak potřebujete mít esa v rukávu. Těmi není nic jiného než několik jednoduchých frází pokory. Pokud totiž implementujete do svého projevu něco jako „Možná se mýlím. Zkusme prověřit fakta“, pak poznáte to pravé kouzlo. Nikdo totiž nemůže přijít s námitkou, pokud sami uznáte, že se možná mýlíte. Nikdy tím nic neztratíte, spíše naopak. Rázem je po dohadech a druhá osoba se navíc velmi často vaší otevřeností inspiruje. Ostatně možná pak také uzná, že se může mýlit.
Ať už myšlenku předanou tímto článkem využijete kdekoli, za sebe vám velice fandím. Rozhodně se osvědčí jak ve světě obchodu, tak i mezi přáteli. Pokud vám to ale stále nestačí a chcete vědět více, pak důrazně doporučuji přečíst si knihu „Jak získávat přítele a působit na lidi“. Ostatně z ní plyne i veškerá inspirace pro tento článek. Mimochodem výše zmíněná kniha se objevuje i v seznamu doporučených knih osobního rozvoje na našem magazínu.
Shledáváte mýlky v projevu ostatních? Umíte uznat, že se mýlíte i vy sami? Na Vaše vyjádření se těším v komentářích.
