V Česku je 2,5 milionu psů. Patříme tak mezi absolutní evropskou špičku v počtu psů na obyvatele, ale stejně těm našim čtyřnohým chlupáčům moc nerozumíme. Jak je to možné? Co nám často schází? A proč je daleko více trenérek psů, než trenérů? O tom všem jsme si povídali se zakladatelem akademie www.psichologie.cz Tomášem Nushartem. Přečtěte si jak na správný moderní trénink psů.
Tomáši, co to vůbec znamená, když se řekne moderní trénink psů?
“Podle mě ho nejlépe vystihuje popis force-free, to znamená, že v něm nepoužíváme sílu a nátlak jako prostředek tréninku. Já ho často přibližuji tak, že bychom si měli představit, že netrénujeme psa, ale kosatku, a používat metody, za které by nám ani ta kosatka neukousnula hlavu. A pokud je to pro někoho málo představitelné, tak si představit místo psa kočku, k těm si zdaleka tak často nedovolíme tolik, co ke psům.”
To znamená, že metody, které se běžně u psů používají nefungují?
“Neznamená to nutně, že nefungují. I trénink založený na nátlaku nebo strachu z trestů fungovat určitě může, možná občas i rychleji než trénink pomocí pozitivního posilování. Nicméně trénink založený na trestech absolutně neřeší, jak se cítí pes, jestli ho trénink baví, jaký má vztah s majitelem a tak dále. Vztah založený na trestech nemá, podle mého názoru, v 21. století co dělat.
My jako metodu používáme právě trénink pozitivním posilováním. To znamená, že odměňujeme chování, které považujeme za správné a pomáháme vytvářet podmínky tak, aby těch úspěchů mohl mít pes co nejvíce. Nečekáme na to, až pes udělá něco špatně a netrestáme ho za to. Trénink je pak daleko příjemnější, protože se orientujeme na to dobré…”
Můžeš nám uvést příklad, v čem se tyhle dva typy tréninků psů například liší?
“Určitě, vezměme třeba asi nejdůležitější povel – přivolání. Já ho učím tak, že pejska ze začátku radostně volám, hýbu se tak, aby za mnou třeba běžel, vyndám si z kapsy možná i hračku… Prostě ho jakýmkoliv způsobem zaujmu, takže rád přiběhne. Za to ho potom odměním, ať už pamlskem nebo třeba tou hračkou. Což má za následek to, že se naučí, že má přibíhat, protože je za to odměňovaný. Jednoduchý princip – dělám to proto, že je to fajn, baví mě to a dostávám za to odměny. To je princip pozitivního posilování.
Proti tomu staromódní výcvik udělá to, že zavolá přivolání a začne tahat za vodítko. A tahá se do té doby, dokud pes není u nás. A jsme zpátky u toho, že neříkám, že to nefunguje. Říkám, že tam někam zmizela ta radost z tréninku a kontrola živého tvora nad tím, co se mu děje. A to z mého pohledu zkrátka není etické.”
Takže vztah se psem nemá být založený na tom, že pes musí uposlechnout, pokud člověk něco řekne?
“Určitě ne. A teď pozor, neříkám, že by pes poslouchal neměl, naopak, jsem trenér psů, výchova je extrémně důležitá. Ale neměla by stát na principu toho, že pes něco musí udělat, jinak se něco stane. Což je jednou z hlavních součástí takzvaného principu vůdce smečky, který už byl opravdu mockrát vyvrácen. Musíš to udělat proto, že jsem to řekl a já jsem tady ten alfa samec. Máme o tom na webu moc hezký krátký ebook, který tohle jednoznačně vyvrací a je zadarmo, takže se na něj může podívat opravdu každý.”
Máš pocit, že trenérů, kteří k tréninku psů přistupují podobně jako ty, je čím dál, tím více?
“Musím říct, že mám, a je to tak, z mého pohledu, správně a mám z toho radost. Je jen otázkou času, než tento typ tréninku bude úplně běžnou věcí. Není možné žít do nekonečna v nějaké iluzi vůdcovství smečky, když to bylo vědou už dávno vyvráceno. Bohužel i v televizi jsou stále pořady, kde trenéři takovou “metodiku” propagují, což samozřejmě nesmírně brzdí společenský názor na trénink psů.
Je trochu paradoxní, že v takových pořadech většinou vystupují trenéři – muži. A naopak v tréninku pozitivkou bych chlapů trenérů, které znám, napočítal skoro na prstech jedné ruky a většinou tímto způsobem trénují ženy. Jako kdybychom se my, muži, báli přejít na způsob, který je více empatický, radostnější, méně “alfa samecký”. Ten důvod, proč to tak je, neznám, jen mi to přijde jako docela smutný paradox.”
Měl bys nějaké doporučení pro majitele pejsků, kde hledat informace o pozitivním přístupu ke psům?
“Ve výsledku je nejdůležitější sledovat dobré trenéry, kteří trénují moderně a na základě vědeckých poznatků, ne domněnek. A že jich v Česku je strašně moc, jen je bohužel široká veřejnost nezná. Teď to bude asi vypadat, že si přihřívám polívčičku, ale přesně tohle my prostě s psichologií děláme. Dáváme na jedno místo kurzy od skvělých trenérů, aby se jejich postupy a metody dostávaly k více a více lidem. Takže bych asi majitele odkázal na náš web. A doplnil bych to informací, že výchova psa začíná vždycky u vědomostí majitele. Já často říkám, láska a vědomosti. Jedno bez druhého nefunguje.”
