Čím více se snažíme dostát společenským představám o dokonalosti, tím důležitější je nezapomínat na vlastní sebelásku a sebehodnotu. Cesta k sebelásce ovšem mnohdy není snadná. Znát svoji hodnotu a přijímat sami sebe takoví jací jsme je jen prvním krokem k opravdové sebelásce. Zde jsou 3 způsoby jak poznat svoji hodnotu a mít rád sám sebe. Nezapomínejte, sebeláska je klíčem k sobě!
Sebelásku nenajdete při neustálém srovnávání se s ostatními
Nesrovnávat se s lidmi okolo nás je snad nejdůležitějším krokem při hledání sebelásky. Zároveň jde o krok nejnáročnější, vyžaduje každodenní soustředěnou snahu. Je totiž velmi lehké sklouznout k myšlenkám o tom, proč nejsme tak dobří jako ostatní, proč se nám nedaří tak jako jiným, a zamotat se do smyčky negativního myšlení.
Pokaždé, když nedosahujeme standardů přijímaných v našem okolí (ať už v práci, doma nebo ve společnosti), cítíme se jako bychom selhávali. Někdy se nám opravdu nemusí dařit tak, jak bychom si přáli, ale není to důvod k tomu, abychom o sobě smýšleli negativně, neměli se rádi, měli pocit, že si nezasloužíme (sebe)lásku.
To může být náročné, pokud tento způsob myšlení máme naprogramován v hlavě už z dob dětství. Není divu, že je sebeláska je pro mnoho z nás cizí, jestliže nás jí nikdo nenaučil. A práce na nápravě může trvat déle než bychom si přáli.
Opravdová sebeláska pochází z vědomí toho, že jsme dostatečně dobří takoví jací jsme bez ohledu na společenský status nebo pozici v zaměstnání. Nejde o to být nejlepší, nejbohatší nebo nejschopnější. Každý má svou vlastní životní cestu, která se pravděpodobně liší od cesty ostatních lidí kolem vás. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je proměnit svůj život v soutěž, ve které sami sebe neustále vystavujete vlastní kritice.
Místo abyste se hodnotili podle toho, jakou pracovní pozici máte, jak kvalitní je vaše manželství nebo podle toho, kolik vyděláte, se zaměřte na to, co vám přináší štěstí.
Nehledejte štěstí někde tam venku
Kolikrát jste si pomysleli, že až se stane to nebo tamto, tak budete moci být konečně šťastní? Dosaďte si jakýkoliv váš cíl a zamyslete se nad tím, proč na štěstí stále čekáte.
Každý z nás se někdy provinil tím, že své vlastní štěstí odkládal na neurčito, protože si myslel, že přijde s dosažením životního úspěchu, zakoupením domu, o kterém jsme snili, nalezením životního partnera a podobně.
A někdy, i když nakonec získáme to, co si přejeme, nás to neudělá šťastnými, jak jsme si mysleli, a dál se za štěstím honíme. Je to proto, že skutečné štěstí je do značné míry ovlivněno myšlením. Jde o něco, co musíme kultivovat zevnitř.
Vnější události a okolnosti samozřejmě mohou náš život ovlivňovat – smrt milovaného člověka je jasným příkladem. Ale celkově intenzita subjektivního prožitku štěstí pochází z našeho nitra, z prožívání vděčnosti.
Chovejte se sami k sobě tak, jak byste se chovali k dobrému příteli
Sami sobě jsme těmi nejpřísnějšími kritiky. Jsme na sebe mnohem tvrdší než na někoho, na kom nám záleží. Standardy, které si stanovujeme, jsou velmi vysoké. Je to pochopitelně proto, že chceme dosáhnout toho nejlepšího v našem životě. A to je skvělé – může být velice účinné určit si cíl a poté sám sebe překonat. Ale v cestě za sebeláskou potřebujeme trochu zvolnit a neposuzovat sami sebe jen podle úspěšnosti.
Co se ale stane ve chvíli, kdy nesplníme cíl, který jsme si stanovili? Trestáme nebo se kritizujeme? V podstatě děláme pravý opak toho, co bychom asi řekli svému příteli, kdyby byl v podobné situaci. Zkusme se častěji posuzovat jako bychom byli svými nejlepšími přáteli.
Představte si, že jste neuspěli při možném povýšení v práci. Jak budete reagovat? Možná si to budete vyčítat nebo si řeknete, že nejste dost dobří. Co byste ale řekli svému příteli? Například byste mu pogratulovali ke snaze a utěšili ho, že se mu příště bude dařit lépe, že to příště zvládne lépe a že to nemá vzdávat.
Namísto výčitek oceňte vlastní snahu, ujistěte sami sebe, že se nevzdáte, neztrácejte naději do budoucna. Když váš život nejde podle plánu, přátelé na vás za každých okolností myslí. Dělejte to stejné i sami pro sebe. Proč bychom sami na sebe měli myslet méně než na druhé?
Na závěr …
Vědomí vlastní hodnoty má mnohem více společného se subjektivní spokojeností než s dosahováním úspěchů. A pravděpodobně má mnohem více společného se změnou našeho mentálního nastavení než se změnami vnějšího světa.
Ten klidný a spokojený pocit, který přijde, když se vrátíte po rušném dni domů, vydechnete a jste sami sebou, to je to, o co usilujete. To je přijetí a sebeláska. Cílem je cítit se tak téměř každý den.
ČTĚTĚ TAKÉ: Osobní rozvoj jako součást každodenního života – nebo ne?
