Každý člověk má svůj názor. Promítá se v něm osobnost daného jedince a bývá ovlivněn sociální bublinou, ve které žije. I díky tomu vznikají rozepře. Proč bychom měli být nad věcí a přestat bez rozmyslu nesouhlasit?
Jistě jste se s tím setkali také. Možná máte i osobní zkušenost. Někdy zkrátka narazíme na chování či reakce, kterým naprosto nerozumíme. Proč to někdo vůbec dělá? Jak to někomu může přijít jako dobrý nápad? Myslí to vážně? Nejvíce lze tento jev pozorovat u voleb. Právě tehdy každý z nás dostane svobodné právo vybrat, koho chce, ideálně bez jakéhokoliv předchozího ovlivňování. Výsledky pak pro mnoho lidí mohou být velmi překvapivé. Co se mu hodí hlavou, že volil, koho volil?!
Jak sociální bublina ovlivňuje myšlení?
Ať už v reálném životě nebo na sociálních sítích, stále jsme uzavřeni ve vlastní sociální bublině. Setkáváme se s lidmi, kteří mají stejné zájmy, podobnou výchovu i pohled na svět jako takový. Právě v tomto ohledu se vytváří jakási hranice, která nás dělí od okolního světa. Nemusí přitom jít ani o rozdíl jednotlivých národností, často nerozumíme ani vnímání lidí z vedlejšího města. Někdy dokonce nechápeme ani chování vlastního souseda. Znáte to?
Strach z neznámého nás nutí ostatní a jinak smýšlející lidi ze svého života postupně vypouštět. Ztrácíme zájem se s nimi bavit, mají jiný názor a ten náš často berou jako nesprávný. Každý, kdo se s touto rozdílností setká poprvé, jen stěží vydrží. Přitom stačí jen trochu změnit styl vnímání a upravit chování. Vliv na život je totiž neskutečný.
Síla a moc osobního příběhu
Každý člověk má svůj vlastní příběh. Zní to jako hrozné klišé, že? Každopádně právě osobní příběh často odhaluje důvody onoho stavu myšlení. Pokud chceme pochopit druhého člověka, měli bychom alespoň z části poznat jeho cestu. Můžeme ji třeba nakousnout u šálku dobré kávy nebo piva. Věnujeme-li pochopení myšlenkového postupu druhého člověka dost času, pak se jistě setkáme s úspěchem. Možná rozluštíme i dříve pro nás nepochopitelné reakce. Není to ale moc složité?
Může se stát, že vyslechnout a pochopit příběh respektive myšlení druhého člověka bude například s ohledem na čas nemožné. Pouštět se s takovou zábranou do pochopení myšlení nemá moc smysl. Zkrátka musí existovat způsob, kterým lze slušně brát v potaz myšlení ostatních.
Otevřenost názorům opravdu láme ledy
Vyhraněnost na jediný správný názor nemusí být vždy správná. S ohledem na tuto skutečnost bychom měli být schopni vnímat i názory okolí. Zkuste potlačit své ego, přestat si hrát na všeználka a otevřít se novým názorům a úhlům pohledu. Výsledek vás překvapí.
Zajímají mě názory všech lidí. Snažím se nebýt v bublině. Je smutné stýkat se s lidmi, kteří si myslí to samé co já.
– René Levinský –
Často místo dlouhé snahy o pochopení stylu myšlení stačí jen slušně argumentovat a nechat si vše vysvětlit. Zkusme místo věty „Je to takhle…” začít používat větu „Já osobně si myslím, že je to takhle …, protože …”. Ačkoli se na první pohled nemusí rozdíl jevit, je vskutku ohromný. První ze způsobů ukazuje velikost našeho ega, které si nechceme nechat jakkoliv narušit vnějšími elementy. Druhý způsob v sobě ale nese respekt k názoru druhého člověka. Zatímco vysvětlujeme náš pohled na věc a třeba i zarytě nesouhlasíme, dáváme druhému najevo, že oceňujeme jeho pohled na věc. Pokud to onen člověk pochopí, stoupneme v jeho žebříčku mnohem výše.
Pozor na odborná témata
Nakonec bych chtěl zdůraznit jeden nešvar. Asi máme v povaze vyjadřovat se k věcem, které naprosto nekorespondují s naším rozhledem. Respektive často máme vyhraněné názory na věci, kterým nerozumíme.
Pokud nemáme dost společného s nějakým tématem, je sebezničující si k němu vytvářet vyhraněný názor. Navíc nás to stojí zbytečně moc energie, kterou můžeme využít pro utužení názoru na věci, které nás baví. Zkusme se zamyslet.
Máte ve svém okolí člověka, jehož chování naprosto nerozumíte? Zkuste jej pozvat na pivo a s nadhledem se pobavit. Možná vám tento rozhovor otevře hromadu nových příležitostí. Nehledě na to, že získáte velmi cenné zkušenosti.
